Trabant - vůz, který postavil socialismus na kola.

Vozy s označením Trabant začaly opouštět továrnu ve východoněmeckém Zwickau na začátku listopadu 1957. V NDR i u nás se pro mnohé stal splněným snem po vlastním autě. Vyrobilo se jich přes 3 miliony a dodnes jich řada jezdí a víc více se stávají vyhledávaným sběratelským zbožím. Buď na přímé renovace na veterány, nebo na úpravy všeho druhu.
Při hledání kořenů legendárního trabantu se musíme vrátit na konec druhé světové války a podívat se do válkou těžce poškozených automobilek Audi a Horch v saském Zwickau (česky Cvikov). Po nutné rekonstrukci se zde nejdříve prováděly opravy vozidel pro sovětskou vojenskou správu, pak se zde krátce vyrábělo různé spotřební zboží, ale od roku 1946, kdy došlo ke znárodnění obou továren, se zde začaly vyrábět automobily vycházející z předválečných modelů DKW F8. Trabant byl v době své produkce velmi atraktivním artiklem. Čekací doba byla v rodném DDR až 10 let. V bývalých státech socialistického bloku to bylo obdobné. Přes veškeré posměšky a narážky, přes desítky vtipů byl tento vůz využíván v ČSSR třeba pro invalidní spoluobčany. Během doby vznikalo tisíce úprav a vylepšení, aby si kutilové odlišili své Trabuko od ostatních. Nelze nevzpomenout na léto 1989, kdy volně postávající Trabanty zahltily historické centrum Prahy, kam v nich dorazili prchající východoněmečtí občané. Plasťáků byly tenkráte v Praze stovky a bez majitele. Po roce 1989 byla snaha dostat vůz Trabant 1.1 na úroveň západní Evropy montáží motoru VW. Výroba se zastavila na čísle 35000 ks a byla ukončena. Ze sběratelského hlediska lze doporučit první modely T600 ze začátku výroby, a nebo naopak poslední s motorem Polo a kotoučovými brzdami.